Salus in Domino et benedictio Sancti Spiritus
Pozdrav v Pánu a požehnání Ducha svatého (Řehole 1)
Vyvrcholením generální kapituly karmelitánského řádu, která se konala v Sassone (Řím) ve dnech 3. – 23. září 2007, byla část, jíž se účastnili zástupci celé karmelské rodiny. Po čtyři dny byli na kapitule spolu s námi přítomni karmelitánští řeholníci a řeholnice, laici a poustevníci z pěti světadílů. Centrem tohoto setkání byla mše svatá v našem kostele v Traspontině na oslavu 800. výročí „Formula Vitae“ – Řehole darované Albertem Jeruzalémským prvním eremitům na hoře Karmel na počátku 13. století. Tento dokument, schválený papežem Inocencem IV. roku 1247, je velmi krátký – obsahuje pouze 1080 slov. Přesto z něj vzešlo hojné ovoce, neboť, jak jsme mohli vidět, inspiroval lidi mnoha národů a různých způsobů života. Ve svém poselství generální kapitule papež Benedikt XVI. zdůraznil, že “mnoho žen a mužů dosáhlo svatosti životem v tvořivé věrnosti hodnotám karmelitánské Řehole” a přeje “celé karmelitánské rodině hojnost darů nových Letnic. “ S odvoláním na počátky řádu řekl: “První karmelitáni přišli k hoře Karmel, protože uvěřili v Boží lásku... přijali Krista jako Pána svého života a vydali se jeho přetvořující lásce. Dva klíčové znaky – věrnost a služba – byly tedy vybrány pro kapitulu jako její incipit.
První dny byly věnovány studiu tématu kapituly: In obsequio Jesu Christi. Modlící se a prorocké společenství ve světě, který se mění. P. John Keating z přípravné komise předložil syntézu studijních materiálů na toto téma z karmelitánských komunit celého světa. Různí odborníci zkoumali jeho charakteristiky: karmelitánský exegeta z provincie Betica a Burkina Faso Eugene Kaboré se jím zabýval z biblické perspektivy, sociolog prof. Romeo Ciminello mluvil o změnách ve společnosti, P. Tomothy Radcliffe OP prohloubil význam modlícího se a prorockého společenství a americká laička prof. Donna Orsuto mluvila o sequela Christi, následování Krista, v dnešních podmínkách. Helmut Rakowski OFMCap. k nám mluvil na téma „Poslání ekonomiky“, ve kterém upozornil na formu bratrské ekonomie praktikované v jeho řádu, která usiluje o jednání na základě transparentnosti, účasti, rovnosti, solidarity a prostoty.
Změny jsou všude kolem nás. Řád, ve kterém žijeme, se velmi liší od toho, do kterého mnozí vstoupili jen před pár desítkami let. Je třeba, abychom tyto změny viděli a pochopili a abychom k nim zaujali kritické stanovisko. Jak jednotlivci, tak komunity se mohou cítit udoláni množstvím a povahou změn v církvi a ve společnosti.
Mnoho proměn je negativních, mezi nimi násilí, terorismus, bída, mučení, rasové konflikty; a také život na okraji společnosti, drogová závislost a konzumismus. Jakkoliv to nejsou skutečnosti nové, vnímáme je dnes v celé jejich intenzitě, se kterou ovlivňují naše životy. Nedostatek povolání a rostoucí počet žádostí o odchod v některých provinciích snižuje nejen počet členů, ale způsobuje také určitou únavu, neboť jde o zápas o věrnost bez posílení nadějí (srov. Řím 12, 12).
Je třeba zmínit také řadu pozitivních změn, jako je rostoucí globální povědomí o problémech hladu a nemocí a snahy o jejich řešení.
Existují také významné změny v našem řádu ve světě. Velká expanze v Africe a Asii, Latinské Americe a Karibiku. Náš řád je opravdu mezinárodní a mnoho mladých se rozhoduje následovat náš způsob života.
Zaznamenáváme rostoucí počet laiků, kteří jsou přitahováni naší spiritualitou: poznávají naši spiritualitu a účastní se přednášek a kurzů. Stále více lidí nachází v našem duchovním dědictví pokrm pro svůj duchovní život. Někteří touží sdílet náš život v nových formách.
Další proměny – jako je globalizace, sekularismus a sekularizace – jsou problematické. Mohou vskutku odsunou víru na okraj, ale mohou ji také posílit a očistit od nezdravých “výrůstků”. Z globalizace ovlivňované tvrdým kapitalismem se může šířit vykořisťování a útlak. Avšak globalizace nabízí také nové možnosti pro vzdělávání a zmírnění okovů bídy a nemocí. Také zapojení karmelitánů v nevládní organizaci (Universal Giving) je významným přínosem. Pozitivně řečeno, je možné vidět, že globalizace je křesťanskou hodnotou. Kristus překonal všechny rozdíly ve jménu nového lidství: “Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.” (Gal 3, 28).
Dochází také k velikým proměnám v komunikaci díky rozšíření internetu a jeho ohromným možnostem – dobrým i špatným. Naše karmelitánské webové stránky zaznamenávají ročně stovky tisíc návštěv. Ale změnou může být také nedostatečná obnova; změna je často sotva postižitelná. Řád může být lehce ovlivněn pozitivně i negativně “duchem doby”. Naše hodnoty se mohou snadno vzdálit od ideálu evangelia a ideálů naší tradice, jestliže dovolíme, aby do našeho života pronikli konzumismus, vzájemné soupeření a individualismus a aby ovlivnili naše komunity. Mnoho dobrých snah členů našeho řádu může být ovlivněno aktivismem.
Existují také změny, které předpokládají smrt. Nemůžeme pokračovat v některých činnostech, neboť věrnost Duchu svatému po nás může vyžadovat opuštění aktivit, založení a plánů, které již patří k naší minulosti. Některé z těchto “smrtí” jsou zřejmé: musíme tak opustit klerikalismus a rozšířený názor, že karmelitánský řád je v první řadě řád bratří. Charisma Karmelu je třeba hledat společně se všemi složkami karmelitánské rodiny, které jsou jeho autentickým projevem. Je také nutné přestat vzpomínat na jakýsi mýtický “zlatý věk” Karmelu, kdy bylo mnoho povolání a stále vznikala nová založení. Díky skandálům jsme ztratili důvěryhodnost v řadě zemí a kultur. Jsme nuceni opouštět to, co jsme dříve žárlivě střežili, naši členové musejí podstoupit smutek a bolest z toho, že přicházejí o věci, které měli rádi, jako budovy nebo určitá apoštolátní díla; potřebují naši pomoc, aby se jich vzdali s odvahou a velkomyslností, která pro mnohé bude znamenat novou zkušenost chudoby.
Setkání tolika karmelitánů z celého světa představuje bohatou zkušenost. Viděli jsme mladé bratry ze zemí, které na dřívějších kapitulách nebyly zastoupeny. V multimediální prezentaci jsme mohli zhlédnout usměvavé tváře z celého světa. Karmelitánský řád je dnes přítomen v sedmi státech Afriky a existují nová založení v Karibiku, Vietnamu a Oceánii. Od poslední generální kapituly byl založen generální komisariát na Filipínách a provincie v Indii. Formace a vzdělávání v těchto nových oblastech mají zásadní důležitost, objevují se také ekonomické a lidské zdroje. Rozdělení do čtyř oblastí, za které jsou voleni členové rady, je znamením, že řád se rychle mění. Od nynějška bude jeden radní za celou Evropu, jediný za Ameriku – Severní i Latinskou, jeden za Asii, Austrálii a Oceánii a jeden za Afriku. V Asii a Africe vidíme snad největší pohyb.
Kapitula vzala na vědomí tento život v řádu a viditelná přítomnost mladých členů, delegátů a spolupracovníků z celého světa je obohacující zkušenost. Ačkoliv se může zdát, že různé překvapující iniciativy se rodí spíše v nových komunitách, i ve starých provinciích vidíme novou podnikavost, nové metody evangelizace, sdílení naší spirituality a péči o ty, kdo hladovějí – jakýmkoliv způsobem. Během kapituly jsme slyšeli často mluvit o proměně. Toto slovo se začalo běžně vyskytovat v karmelitánských úvahách zvláště od osmdesátých let. V dílech našich mystiků má své specifické a důležité místo. Spiritualita je stále pokračujícím procesem proměny v odpovědi na volání Kristovo. Před nějakým časem jsme poznali, že musíme Bohu dovolit, aby nás proměnil, sjednotil se sebou, ale musíme rovněž vzhlížet k Bohu, který nám dává sílu k práci na proměně společnosti. Prof. Donna Orsuto nám znovu připomněla proměňující moc soucitu ve světě násilí a necitlivosti.
Konstituce z r. 1995 jsou prvním krokem rozvoje pojetí Karmelitánské rodiny (čl. 28). Více než čtyřicet osob ze sedmnácti zemí diskutovalo na kapitule na toto téma. Byli to laici z různých skupin formovaných charismatem Karmelu a formálně přičleněných k řádu, dále klauzurované mnišky a karmelitánské sestry z různých kongregací a také zástupci karmelitánských poustevníků. Ti všichni nabídli živé komentáře ke karmelitánské řeholi a karmelitánskému charismatu, které se pro ně staly inspirací. Žádná skupina nemá monopol na charisma. Řád, církev a svět vyžadují své zvláštní přispění. Je jasné, že pojetí karmelitánské rodiny má napínavý vývoj, který vyžaduje energickou a nadšenou podporu. Jsme pozváni k tomu „přemýšlet jako rodina“ při organizování různých událostí a při zřizování různých struktur a komisí. Aby byl řád prorockým ve světě, který se mění, potřebujeme všechny dary, talenty a zkušenosti celé karmelitánské rodiny. Abychom mohli čelit změnám, potřebujeme správně rozlišovat.
Jestliže jsme v některých oblastech naší činnosti a v některých našich institucích voláni ke smrti, jsme zároveň pozváni k proměně a ke vzkříšení. Byl-li ovšem v posledních letech kladen velký důraz právě na toto vzkříšení a jeho plody, můžeme se dnes ocitnout v situaci, kdy budeme čelit nebezpečí, že si necháme uniknout hluboké poučení plynoucí z kříže, tak jak je nacházíme u všech našich velkých duchovních autorů od sv. Terezie od Ježíše po blahoslaveného Tita Brandsmu. Jak nám připomněla profesorka Orsuto: “Výmluvné symboly Karmelu – poušť, noc, nada (nic) – přivádějí k centrálnímu postavení kříže. Ve světě, který hledá okamžité uskutečnění a uspokojení nemusí být slovo o kříži právě vítáno (srov. 1 Kor 1, 18-25). V jedné z homilií bylo řečeno: “Modlím se, aby nás nové víno evangelia dokázalo osvobodit od zabývání se sebou a od uzavřenosti se do sebe.” Pokud se v některých místech zdá, že řád zakouší stíny a temnotu, musíme si připomenout, že temná noc je sv. Janem od Kříže nahlížena jako požehnání - ¡Oh dichosa ventura! Temné noci jsou prostředkem Božího láskyplného očišťování ne pouze pro jednotlivého člověka, ale také pro komunity a pro celý řád. Avšak stejně jako noc předchází svítání, tak se i smrt díky posvěcujícímu Duchu stává cestou ke vzkříšení.
V průběhu diskuzí vyvstávaly průběžně některé klíčové představy o způsobu, jakým musíme postupovat, když čelíme změnám. Otec Timothy Radcliffe nám paradoxně popřál “Šťastnou krizi!”. Musíme k těmto změnám přistupovat jako karmelitáni vědomi si svého dědictví, jež je jednak hodnotou, kterou uchováváme, a jednak vodítkem pro budoucí postoje a rozhodnutí. Je naší povinností hlouběji zkoumat znamení časů a být pečliví ve správném zhodnocení problémů rychle se měnícího světa. Jistě nemůžeme vyřešit všechny problémy nového světa 21. století, který se neustále a rychle mění. Nesmíme však ztrácet ze zřetele zřejmá znamení a směr tohoto vývoje.
Stálým tématem kapituly byla centrální úloha kontemplativního aspektu našeho charismatu. Je zřejmé, že náš specifický přínos církvi a společnosti nezbytně vyžaduje společenství, které se modlí. Modlitba pak může mít více způsobů: eucharistie, liturgie hodin, osobní a společná modlitba s důrazem na lectio divina. Generální kapitula si uvědomila potřebu modlitby a kontemplace. Mezi lidmi ve společnosti je velký hlad po tom, co přesahuje hromadění majetku a konzumismus; musíme si uvědomit, jaký poklad máme v této vzácné perle (srov. Mt 13, 44-46), která je nám nabízena a musíme se připravit vložit vše do láskyplného vztahu s Ježíšem Kristem a do umenšení hladu našich současníků.
V úsilí stát se skutečnými modlícími se společenstvími se naše pozornost znovu vrátila k hodnotě ticha (srov. Řehole, 21). V našem současném světě je přemíra hluku, informací a zpráv. Ticho je záležitostí naslouchání. Jako jednotlivci i jako komunity potřebujeme ticho, v němž nasloucháme Bohu, čteme znamení časů, nalézáme moudrost a rozlišení a osvojujeme si kontemplativní postoj. V Řeholi bylo ticho chráněno specifickými nařízeními; i dnes potřebujeme podporu společných předpisů, aby se ticho mohlo stát skutečnosti pro komunitu i pro jednotlivce.
Při každé diskuzi v průběhu Kapituly jsme se opakovaně vraceli k nutnosti podpořit hodnotu společenství. Kvalita našeho komunitního života – který stojí na faktu, že zdravé lidské vztahy nemohou být postaveny na povrchních náklonnostech, ale musí být založeny na evangelijních hodnotách darování života ve prospěch druhých, odpuštění a úcty – je svědectvím pro celou společnost.
Již od 60. let hledíme stále více na proroka Eliáše jako na vzor a inspiraci v mnoha aspektech našeho karmelitánského života. Nyní je obraz tohoto proroka mnohem bohatší (srov. Const. 12, 25-26, 96) než na počátku, kdy byl chápán přednostně jako vzor modlitby. Když se ptáme sami sebe, jak být prorockými lidmi, nalézáme stále stejnou odpověď: žitím našich slibů ve společenství. V červenci 1936 bylo in odium fidei zabito několik karmelitánů, kteří žili prostým způsobem své povolání v Tárreze, ve Španělsku – kněží, studenti, novicové a jedna klauzurovaná mniška – všech sedmnáct bude 28. 10. 2007 v Římě blahořečeno jako mučedníci. Je nám blízké učení II. Vatikánského koncilu, podle kterého mají všichni pokřtění účast na prorockém poslání Ježíše Krista (LG 35). Také toto prorocké charisma je zvláštním darem Ducha svatého pro hlásání Božího slova.
Může však být v našem povolání ještě něco specifického? Jsme prorockými společenstvími díky našemu nadšení pro Boží slovo. Karmelitánský řád musí být prorocký v tom smyslu, že jeho členové budou neustále hledat Boží slovo, naslouchat Bohu v tichu a budou toužit hájit věc Boží a jeho lid (srov. 1Kr 19, 14). Musíme bez ustání hledat znamení časů a vykládat je ve světle Písma. Poznávacím znamením našich modlících se společenství tedy bude stálá láska a úcta k Písmu. Právě díky Božímu slovu budeme schopni rozlišovat proměny tohoto světa a čelit jim.
Ve své závěrečné řeči nás otec Joseph Chalmers žádal, abychom uvažovali nad tím, co aktuálně znamená být věrní našemu charismatu ve světě, který zažívá velikou kulturní proměnu. V některých případech může být předčasné na změny v Řádu uplatňovat evangelijní pravidlo “podle plodů poznáte” (srov. Mt 7,16-20). Právě zvolený generální převor, otec Fernando Millán Romeral, při první mši po zvolení nové generální rady obrátil naši pozornost k textu listu Filipanům 2, 5-11. Zmínil, že Karmelitánský řád není tak veliký, aby mohl řešit závažné problémy světa, ale připodobněním se Kristu v jeho kenotické (tj. sebezříkající se) pokoře bude moci i ve své malosti a slabosti sloužit světu díky Boží moci a moudrosti. Také se s námi podělil o svou vizi pro novou generální radu Řádu: být šťastní v lásce a milosti Boží. Generální představený bosých karmelitánů, otec Luis Aróstegui Gamboa, nás vyzval, abychom hledali radost a štěstí v Bohu.
V dnešní době musíme být lidmi naděje. Naděje se obrací přímo k Bohu a říká ano tomu, co ještě v úplnosti nepoznáváme. Naděje předpokládá důvěru a víru. Přestože žijeme orientováni k Boží budoucnosti, nalézáme útěchu v naší uplynulé historii. Ve světě i v církvi došlo k velikým změnám od doby, kdy bratři eremité před osmi sty lety obdrželi od sv. Alberta svou Formula Vitae i od smrti sv. Marie Magdaleny de’ Pazzi před čtyřmi sty lety. Veden Duchem svatým a chráněn modlitbami Matky Karmelu se řád přizpůsobil podmínkám a ze svého dědictví poskytl odpovědi na změny přinášené v různých dobách evropskou renesancí, osvícenstvím, vřavou ve společnostech a ve válkách, útlakem chudých a voláním po spravedlnosti a míru. Věříme, že naši dva patroni, prorok Eliáš a Panna Maria, nám budou průvodci a utěší řád ve změnách, které nastanou pro nás i pro ty, kteří přijdou po nás.
Sassone, Řím 22. září 2007