Doporučujeme
Slovo naděje a spásy
(Konstituce řádu, čl. 24)
My, bratři karmelitáni, pocházející z celého světa a shromáždění na generální kapitule v domě Il Carmelo v Sassone v Itálii ve dnech 3.–20. 9. 2013, přejeme vám, našim bratřím a sestrám z rodiny Karmelu milost a pokoj od Boha našeho Otce a od Pána Ježíše Krista.
1. Věříme, že Boží stvořitelská láska, jež se konečným způsobem zjevila v Ježíši Kristu, vtěleném Slovu, nás volá ke stálé proměně mocí Ducha svatého. Kráčet po cestě proměny se světlem víry vyžaduje osobní i společné setkávání s Kristem, který je zdrojem naší naděje a spásy.
2. V přednáškách, úvahách a v práci ve skupinách jsme si ve dnech kapituly připomínali důležité výzvy, kterým musíme čelit. Nyní je připomínáme, drazí bratři a drahé sestry, i vám. Jsou jimi (potřeba) chápat dnešní svět, dobře rozlišovat znamení naší doby a být schopni jednat v milosti a moudrosti, jak to vyžadují různé okolnosti, ve kterých se nacházíme. Abychom mohli tam, kde žijeme, nabízet naději, jsme voláni k tomu být bratry a sestrami zakotvenými ve zkušenosti Boha, bratry a sestrami plnými víry, naděje a lásky. Abychom mohli nést naději, musíme být pozorní a otevření ke světu a k Božímu Slovu.
3. Rozlišovat znamení času
Žijeme v době rychlé proměny světa, který se neustále mění. Jsme si vědomi toho, že v rukou lidí jsou činitele jak pozitivní, tak negativní. To, co ve skutečnostech kolem sebe pozorujeme, vnímáme a poznáváme, od nás žádá odpovědi, které vyvěrají z hlubokého rozlišování znamení času, interpretovaných ve světle evangelia (1). Situace světa nám dává příležitost rozvinout nové formy přítomnosti, doprovázení, dialogu a činu, inspirované naším učednictvím křesťanů a karmelitánů. Cítíme se být povoláni k tomu, abychom kráčeli s lidmi dneška v jejich zkušenosti vykořenění, závislosti, izolace, aktivismu a duchovní prázdnoty. To je ale možné pouze tehdy, když my sami jsme zakořeněni v jednotě s Kristem a jsme-li jedno srdce a jedna duše v živých komunitách.
4. Jednat v odpověď světu
Jsme si vědomi toho, že početně jsme malým řádem. Máme však bohatou duchovní tradici a historii, zahrnující více než 800 let od chvíle, kdy jsme od sv. Alberta Jeruzalémského, jehož 800. výročí smrti si připomínáme, obdrželi svou řeholi. Zvláště ve dnech, kdy jsme se (v rámci této generální kapituly) setkali se členy ostatních větví karmelitánské rodiny, jsme zakusili, že je mnoho mnišek, řeholnic, poustevníků a laiků, kteří sdílejí naši spiritualitu. Cítíme se povzbuzeni k tomu, abychom dali jasné a trvalé odpovědi na situace, které tíží lidi kolem nás. Naše sdílení nás povzbudilo k tomu, abychom se od světa odlišili a abychom usilovali o to:
a. být lidmi modlitby
Emeritní papež Benedikt XVI. řekl: „Vy karmelitáni nás učíte se modlit.“ Papež František nás vyzval, abychom si hlouběji uvědomili hodnotu modlitby: „Sami sebe definujete jako kontemplativní společenství uprostřed lidí. ... Modlitba je ‚královskou cestou‘, která nám otvírá hlubiny tajemství Boha, Jednoho v Trojici, ale je také nezbytnou cestičkou, vinoucí se uprostřed Božího lidu na jeho putování světem do zaslíbené země.“ (2) Náš řád je považován, a právem, za školu kontemplace. Bl. Titus Brandsma nám připomíná, že: „Bůh je nám tak blízko! Všechno živé existuje skrze jeho dílo a jeho přítomnost. Měli bychom vnímat jeho přítomnost a učit se od našich předchůdců jejich důvěrnému vztahu k Němu, tomu, jak s ním mluvili a jak mu naslouchali. Pak bude náš život vypadat úplně jinak.“ (3) Ze způsobu našeho bytí by měli druzí lidé pochopit, že každý Karmel je místem, kde se v mlčení a samotě hledá Bůh. Cítíme se být voláni k tomu, abychom tvořili společenství modlitby, jehož hlavní službou je učit lidi, jak se modlit tam, kde jsou a kde pracují, vytvářet kulturu modlitby – svým kázáním, pozorným a kontemplativním slavením liturgie, praktikováním Lectio Divina a pozorností k ostatním formám modlitby. Ceňme si v tomto směru klášterů mnišek našeho řádu a buďme na ně hrdi, protože nám neustále připomínají hodnotu modlitby a hledání Boha.
b. vytvářet společenství
Snažíme se tvořit takové karmelitánské komunity, které by byly místem setkávání s Kristem a s bratry a sestrami, komunity důvěry, přátelství, vzájemnosti, pohostinnosti, spolupráce a sdílení odpovědnosti. Připomínáme si, že zdravá vyváženost modlitby a bratrství se projevuje jemností a soucitem. Spojení modlitby a prorockého poslání vede k autentičtějšímu obrácení a jednota prorockého poslání a bratrství vede k solidaritě s lidmi. Proto je třeba, abychom obnovili své osobní úsilí být společenstvím modlitby a kontemplace ve službě církvi a světu. Připomínáme, že nezbytnými prvky pro budování takových komunit jsou: přítomnost při společných činnostech komunity – při liturgii, komunitních setkáních, společném stolování, bratrských setkáváních – a zdravá vyváženost mezi samotou a aktivitou.
c. podporovat povolání a počáteční i stálou formaci
Nabádáme všechny karmelitány, jednotlivce i komunity, aby „vzali za svou“ odpovědnost za podporu povolání skrze: autentické a radostné svědectví karmelitánského životního stylu, zájem o pastoraci mládeže, účast na projektech týkajících se obecně podpory povolání, spolupráci s bratry pověřenými péčí o podporu nových povolání za jednotlivé komunity, provincie, diecéze nebo z jiných řeholí. Přijetím kandidáta do formačního procesu začíná lidská, intelektuální, duchovní a pastorační formace, která trvá po celý život. Vybízíme, aby vhodní kandidáti byli posíláni na vyšší studia, spojená s naším charismatem.
d. učit se stále lépe rozlišovat
Rozlišování je hlubokou křesťanskou a karmelitánskou hodnotou. Abychom z našich komunit učinili místa přijetí, potřebujeme obnovit svou snahu o mlčení, naslouchání a rozlišování Boží vůle v událostech našeho každodenního života a v setkáních s lidmi, se kterými přicházíme do styku. Jsme si vědomi pocitu rozpolcenosti a roztříštěnosti, který mnozí lidé zakoušejí, a proto naléháme na pěstování vyváženosti v nás samých a u jiných lidí: vyváženosti mezi individualitou a společenstvím, mezi mlčením – samotou a mluvením, mezi modlitbou a apoštolátem, mezi mystikou a sociální prací. Komunitní setkání jsou pro praktikování (takového) rozlišování dobrým nástrojem. (4)
e. správně se rozhodovat
Abychom dobře působili tam, kde jsme, je třeba, abychom podporovali na všech úrovních našich řádových struktur věrohodnost, naslouchání, rozhodnost a službu. Jsme si vědomi toho, že s ohledem to, jak nás v některých oblastech ubývá či naopak jinde náš počet roste, musíme činit obtížná rozhodnutí. Ať už budou tato rozhodnutí jakákoliv, jejich principem má být vždy věrnost Kristu, soulad s charismatem řádu a rozlišování znamení času.
f. žít naše charisma misijně
Naším posláním je žít naše charisma. Srdce našeho svědectví spočívá v uskutečňování kontemplativní dimenze řádu, v tom, abychom ji žili, pěstovali a předávali (5). O působení evangelia svědčíme prostřednictvím proměny vlastního života, ale také prostřednictvím snahy o dialog s chudými, s různými kulturami, náboženstvími a systémy. Lidé budou přitahováni ke Kristu, když uvidí, že náš život je založen na evangeliu prostoty a solidarity s těmi, kdo jsou na okraji, když budeme slavit stvoření a jednotu v mnohosti v podmínkách zdravých pro děti, mládež i dospělé, kterým sloužíme. Tak můžeme přispět způsobem nám vlastním k nové evangelizaci, ke které nás církev neustále volá.
5. Mít živou naději
Současná situace našeho světa není důvodem k beznaději. To, co lidstvo zakouší, nám dává příležitost k tomu, abychom ukázali, kým jsme. Jako by nám svět říkal: „Jste vy, karmelitáni, něčeho schopni, dá se s vámi ještě v něčem počítat?“ Vstaňme tedy a ukažme se jako autentičtí a důvěryhodní svědkové Ducha. Skrze naše přijetí za syny a dcery Otce, skrze naši víru v Krista, skrze moc Ducha svatého můžeme v této výzvě zahlédnout mnoho skrytých příležitostí. Ježíš Kristus je Slovem naděje a spásy a díky tomu doufáme, že můžeme svým způsobem života něco změnit jak v našich komunitách, tak i v místech, kde žijeme.
S Marií, naším vzorem a inspirací, a s prorokem Elijášem, který stál v Boží přítomnosti, se chceme učit očekávat v naději onu spásu, která přichází pouze od Pána. Svěřme se na své cestě do budoucnosti jejich pomoci a vedení.
(1) Na sledování znamení času (srov. Mat 16,3) a na jejich posuzování ve světle evangelia položil důraz Druhý vatikánský koncil v konstituci Radost a naděje, čl. 4. (Pozn. red.)
(2) Dopis papeže Františka generálnímu převorovi P. Fernandovi Millánu Romeralovi u příležitosti generální kapituly.
(3) Titus Brandsma, Fragmenten. In Mystiek Leven. Editor: Bruno Borchert, Gottmer, Nijmegen, 1985, 159.
(4) Karmelitánská řehole, čl. 10 a 15.
(5) Dopis papeže Františka generálnímu převorovi P. Fernandovi Millánu Romeralovi u příležitosti generální kapituly.
Přeložila: Martina Vintrová