KARMEL

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Týden

sv. Albert z Trapani, kněz

Stáhnout jako soubor iCal
 

7. srpna - svátek

sv albert trapaniNarodil se asi v polovině 13. století v Trapani na Sicílii. Tam vstoupil do řádu a stal se knězem. Kolem roku 1296 byl sicilským provinciálem. Zemřel 7. srpna v Messině, pravděpodobně v roce 1307. Již roku 1346 mu v konventě v Palermu byla zasvěcena kaple, od roku 1375 generální kapituly usilovaly o papežské potvrzení kultu. Došlo k němu roku 1457 a 1476. Svatý Albert patří k prvním světcům ze společenství Karmelu, v řádu velmi oblíbeným: generální kapitula v roce 1420 předepsala, aby v každém konventě visel jeho obraz, Mikuláš Audet si přál v každém kostele řádu oltář k jeho cti. Nejčastěji bývá Albert zobrazován s křížem mezi dvěma liliemi. Jako přímluvce jej vroucně vzývaly i svatá Terezie od Ježíše a svatá Marie Magdalena de' Pazzi. Na Sicílii se k jeho životu váže řada legend, z nichž jej poznáváme jako pověstného kazatele a divotvůrce. Část ostatků jeho těla je uložena v kostele karmelitánů v Trapani.

Ze spisu „Ohnivý šíp" od generálního převora Nicolause Galla

(Obdivuhodná různost řeholních společností)

Naše zasvěcení zahrnuje tři závazky všeobecné: poslušnost, čistotu a zřeknutí se vlastnictví. Ty jsou společným obsahem slibů - v kterékoli řeholi. V tom se řehole jedna od druhé neliší (i když se odlišují hábitem), ale jsou v podstatě jakoby jedním řádem, když vznikají ze stejné horlivosti. Jsou-li shodně zachovávány tytéž závazky, pak tomu odpovídá také zcela stejná důstojnost zásluh.

K těmto všeobecným závazkům, aby posilnily jejich zachovávání, přistupují – a to jak v naší řeholi, tak i v jiných – závazky zvláštní. Těmi se řehole navzájem odlišují, podle projevů horlivosti a její míry. A ty může kterýkoli řeholník, aby dosáhl lepšího života, uctivě uskutečňovat podle obecného práva a se souhlasem představených.

Ó jak podivuhodná jsou tvá díla, Hospodine, jak hluboké tvé myšlenky! Vskutku: „Pošetilý člověk to nechápe, nerozumný nemá pro to smyslu." (Žl 92,6-7). „Kdo poznal myšlení Páně" (Řím 11,34), jehož „moudrost je bez míry?" (Ž 147,5b). „Kdo mu byl rádcem?" (Řím 11,34). Hle, Pán, jehož prozřetelnost se ve svém rozhodování neklame, když chtěl v zahradě bojující církve zasadit množství řádů, prozíravě umístil některé s Marií do samoty, jiné s Martou do města. Muže znalé věd, pilně se zabývající výroky Písma a dostatečně mravně vyspělé ustanovil do měst, aby starostlivě sloužili lidu pokrmem Jeho slova. Ty prostější však, s nimiž rozmlouvá ve skrytosti, se rozhodl usadit do samoty spolu s prorokem, jenž říká: „Hle, daleko bych utekl, zůstal bych na poušti. Očekával bych toho, který mě ochrání před malomyslností ducha a před bouří." (Žl 55,8-9; Vulg). „Hle," říká významně, jako by chtěl říci: Pohleď, co jsem učinil, a podobně jednej i ty. Neboť na útěku před hlukem světa jsem se nezdržoval přebýváním uvnitř hradeb města ani na předměstí, ani v zahradách a přilehlých místech, ale „daleko utekl, zůstal na poušti": a opravdu „zůstal", protože jsem se po několika málo dnech do města nevrátil, ale „zůstal na poušti a očekával toho, který mě ochrání před malomyslností ducha a před bouří."

O všechny řeholníky, jak v samotě, tak ve městech, se Pán tak pečlivě postaral, že jim - v souladu s jejich možnostmi a podle toho, co každému jednotlivě prospívá - prostřednictvím těch, kdo sepsali různé řehole, velmi moudře předkládal různé vhodné způsoby [zasvěceného] života.

Hle, ten, který usadil naše otce v samotě hory, dal jim a jejich následovníkům sám sebe za příklad, aby jeho skutky, které nikdy nejsou bez tajemství, napodobovali jako vzor. A tuto nejvýš svatou „řeholi" našeho Spasitele následovali někteří z našich předchůdců: dlouho prodlévali - poznávajíce vlastní nedokonalost - v samotě pouště. Avšak když tak vroucně usilovali prospět bližním, že se zdálo, že přitom sami neutrpí škodu, někdy vystoupili z pustiny a co v samotě lahodně požali srpem kontemplace, z toho kázáním jako při mlácení vytřásali zrna a bohatě rozsévali.

(kap. 7 a 6; vyd. A. Staring, in: Carmelus IX, 1962, 289-90, 286n)

Modlitba

Bože, tys dal své církvi ve svatém Albertovi věrného služebníka Panny Marie Karmelské a vzor bezúhonnosti a modlitby; dopřej nám žít podle jeho příkladu duchem evangelia a dosáhnout spolu s ním podílu na tvé slávě v nebi. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Iz 58,6-12
Nebo: 2 Kor 4,1-6
Žalm: 1 1-2.3.4+6    Odp.: Žl 92(91) 13a.14b
Evangelium: Mk 10,17-30

Související

Životopis sv. Alberta z Trapani

Připomínáme

Žádné události

Přihlášení