19. března - slavnost

Svatý Josef byl uctíván nejdříve na Východě. Jedno z prvních svědectví o úctě ke sv. Josefovi v latinské církvi má ke Karmelu velmi blízko zeměpisně: ve 12. století zbudovali křižáci v Nazaretě kostel zasvěcený sv. Josefovi. Z té doby pocházejí první doklady o slavení svátku sv. Josefa 19. března. Apoštoly této úcty byli zvláště řeholníci (např. františkán sv. Bernardin Sienský). Papež Sixtus IV. rozšířil roku 1479 svátek sv. Josefa na celou církev a Řehoř XV. jej roku 1621 prohlásil za svátek zasvěcený. Karmelitán Arnold Bostius napsal v roce 1479 o vztahu našeho řádu ke sv. Josefovi: "Lneme k němu zbožnou náklonností a slavnostněji jej uctíváme..."

Karmelitány upoutávalo Josefovo povolání k životu po boku Panny Marie a Ježíše: Josef s Marií byli navzájem spojeni čistou, duchovní snoubeneckou láskou a žili jen pro Ježíše. Karmelitáni také jako jedni z prvních zavedli oficium ke cti sv. Josefa. Úctu k tomuto světci šířili svým apoštolátem i příkladem - např. bl. Baptista Spagnoli, sv. Marie Magdalena de´ Pazzi. Velký vliv měla sv. Terezie od Ježíše: "Už po několik let ho vždy prosím na jeho svátek o nějakou milost a vždycky jsem vyslyšena" (Život 6,7). Za hlavního ochránce našeho řádu byl sv. Josef prohlášen generální kapitulou v roce 1680.

Z kázání svatého Bernardina Sienského, kněze

(Věrný pěstoun a strážce)

U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.
To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velikou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.
A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.
On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila. Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.
Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce, přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.
Nuže, pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.

(Sermo 2, de S. Joseph: Opera 7,16.27-30)

Modlitba

Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Josefa, aby už od počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať tvá církev s jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

Texty jsou shodné s Lekcionářem V (str. 280-283):

První čtení: 2 Sam 7,4-5a.12-14a.16
Žalm: 89(88) 2-3.4-5.27+29    Odp.: 37
Druhé čtení: Řím 4,13.16-18.22
Evangelium: Mt 1,16.18-21.24a
Nebo: Lk 2,41-51a

Související

Sv. Josef, hlavní ochránce karmelitánského řádu