Doporučujeme
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Jsem jen dítě, bezmocné a slabé. Ale právě má láska mi dává odvahu, abych se nabídla za oběť tvé lásce, Ježíši... Láska si mě zvolila za celopal, mne slabého a nedokonalého tvora... Není tato volba hodná Lásky?... Ano, aby Láska byla plně uspokojena, musí se snížit, musí se snížit až k nicotě a tuto nicotu přetvořit v oheň...
Nesmírně tě miluji
Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich. (Jan 17,26)
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Mohli bychom si myslet, že budeme-li ustavičně plnit Boží vůlí, ze života se stane nesmírná nuda...
Živé Boží slovo: Jan 6,12 (ČLP)
Když se (lidé) najedli, řekl (Ježíš) svým učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“
Terezie z Avily (1515–1582)
Moje sestry, ráda bych, abychom usilovaly o toto. Mějme vytrvalou touhu po modlitbě a věnujme se jí, abychom měly sílu sloužit Pánu, a ne abychom si užívaly...
Ve středu 15. 7. 2015 uplynulo 25 let od chvíle, kdy se karmelitáni vrátili do kláštera v Kostelním Vydří a začali na tomto poutním místě a v jeho okolí znovu působit.
U příležitosti tohoto výročí slavil P. Vojtěch Kodet s ostatními bratřími děkovnou mši svatou, po níž následovala v sále domu sv. Josefa krátká beseda s promítáním fotografií dokumentujících, jak se poutní místo za uplynulé čtvrtstoletí proměnilo.
P. Vojtěch opakovaně vyjádřil poděkování všem přátelům a dobrodincům. Bez jejich pomoci by se dílo, které tu bylo vykonáno, vůbec nemohlo uskutečnit. Na besedu navázaly osobní přátelské rozhovory a neformální setkání mezi hosty.
(Filothea)
Drazí bratři a sestry,
uplynul další rok a my se opět těšíme na svátek Naší Paní z hory Karmel. Při této příležitosti bych vám všem rád řekl několik slov.
Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846–1878)
U nohou Marie, mé milované Matky,
jsem znovu objevila život.
Všichni, kdo trpíte, přijďte k Marii!
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Kdo žije usebraně ve svém nitru, vidí i ‚maličkosti‘ ve velkých souvislostech; jen takový člověk je schopen vyhodnotit jejich závažnost – neboť je poměřuje podle Boha – a své jednání uspořádat přiměřeně podle nich. Jen duše takového člověka je na cestě k poslednímu přetvoření a k dovršení své existence.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Vážená a ctěná Matko!
Mé modlitby, přestože ubohé, postrádat nebudete; to jsem Vám slíbil a své slovo dodržím (1).