Doporučujeme
To, na čem záleží, není krása slávy vlastních svatých, ale krása jejich slávy jako koruny Krista Krále. Krásná je poznámka v dopise svatého Jana od Kříže sestrám z Beas: „… uvidíme, jaké bohatství jste získaly z čisté lásky na stezce věčného života a jak vynikající postup činíte v Kristu, jehož nevěsty jsou jeho potěšením a korunou: a koruna není k tomu, aby ji hodili na zem, ale aby ji vzali andělé a serafové do rukou a s úctou a bázní posadili na hlavu svého Pána“.
Nikdo nikdy nenapsal nám, trapistům, takový dopis.
(Thomas Merton /1915–1968/, deníkový zápis ze 31. října 1948)
Čím dokonalejší lásku Pán Ježíš bude od Vás chtít, tím víc bude chtít, abyste milovaly jen Jeho a v Něm. Říkejte Mu stále, že Jej milujete, vyznávejte Mu svou lásku a On sám Vám bude ukazovat, jakou lásku si od Vás vyžaduje. On ve Vás bude vzbuzovat touhy po lásce a zraňovat láskou. To je hra lásky, i lidské, ale zde božské. Ze všeho se stane věc lásky, z modlitby a ze všech našich úkonů, z celého života. A nezapomeňme, že Duch svatý je „Dárce života i lásky“, a to skrze svou nejmilejší Snoubenku Pannu Marii. – Co Vám mám přát? Vyprošovat Vám tuto lásku a svolávat na ni požehnání.
(P. Metoděj Minařík, O.Carm. /1912–2003/, korespondence, 1994)
Sním o lásce, jakou jsem zatím nenašla vysvětlenou v žádné knize… a ještě méně doporučenou v radách pro řeholnice. Sním o tom, že lze všem dávat mnoho něžné lásky, která by vycházela z lidského srdce a přitom pramenila z Boží lásky, takže by nevedla k neblahému zmatku smyslů. Proč by řeholnice musely víc uzavírat své srdce, místo aby je víc otevřely, nejen v hloubce, ale i ve výrazu? Ubezpečuji Vás, že svět potřebuje lásku…
(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, dopis P. René Voillaumovi, Du Sahara au monde entier 242)
Odevzdanost, drahá Paní, to je to, co nás vydává Bohu. Jsem dost mladá, ale zdá se mi, že jsem občas dost trpěla. A tehdy, když se všechno zamotalo, když byla přítomnost tak bolestná a budoucnost se mi jevila ještě chmurnější, jsem zavřela oči, odevzdala jsem se jako dítě do náruče Otce, který je na nebesích.
(Alžběta od Trojice, dopis 129)
Nehleďte příliš na svou ubohost a na své nedostatky. Dokonce na to na všechno zapomeňte. A tehdy se Váš život ještě více rozzáří. Každý večer prosíme, aby nám to vše Bůh odpustil. Víme, že on to vše zahladí. A už na to nemysleme. Často musíme umět říci „děkuji“. To otevírá srdce i život.
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)
Ježíšovu lásku k Celině může pochopit jen Ježíš!... Ježíš dělal pro Celinu pošetilosti… Ať Celina dělá pošetilosti pro Ježíše… Za lásku se dá platit jen láskou a rány lásky se dají vyléčit jen láskou!
(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 85, Celině, 12. března 1889)
Pro duši opravdu milující Pána není lepší modlitby než mu obětovat lopotu a nemoc, kterou trpí, připomínat si, pro koho trpí, podrobovat se jeho vůli a jiné podobné věci, jak je okolnosti vnukají. Modlitba je úkonem lásky. A je to nesprávný názor, že není možné se modlit, když člověk nemá k dispozici čas a ústraní. S trochou pozornosti můžeme nashromáždit velké bohatství i tehdy, když nám Pán rozmanitými útrapami vezme hodiny určené k modlitbě…
(Terezie od Ježíše, Kniha života VII,12)
Ó lásko nepochopitelná! Komu říkáš: dcero má?
Já ti říkám: Otče věčný!
Snažně tě prosím, nejmilosrdnější Bože,
abych byla částí ohně Tvé lásky všem Tvým služebníkům.
Tvá pravda řekla: „Hledejte a naleznete, proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno“.
Tluču na dveře Tvé pravdy, hledám,
volám před Tvou velebností,
prosím o Tvé milosrdenství pro celý svět a zvláště pro Tvou svatou Církev.
(Kateřina Sienská /1347–1380/, modlitby 26)
Podzim
Jakoby zdálky padá, padá listí,
jak z dalekých vadnoucích zahrad v nebi;
padá s odmítajícím pohybem.
A za nocí zas padá těžká zem,
z hvězd ze všech padá do osamělosti.
Padáme všichni, i ta ruka tady.
Pohleď, ta druhá: padá prostě vše.
A přec je Kdosi, kdo ty všechny pády
nesmírně něžně drží v ruce své.
(Rainer Maria Rilke /1875–1926/, překlad Lumír Čivrný)
S pokornou vírou, která se vždy dotýká Pánova srdce, Mu opakujte: „Já nejsem nic, ale Ty jsi všechno. Nemám nic, ale Ty máš všechno. Nemohu nic, ale Ty můžeš všechno. To, oč Tě dnes žádám, je mnohem lehčí než přemístit horu, a takovou odměnu jsi slíbil za víru jako hořčičné zrno.“
(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, korespondence I/489)
Vložil do mého srdce žízeň po nekonečnu a tak velkou potřebu milovat, že jen On ji může ukojit. A tak jdu k Němu jako malé dítě ke své matce, aby naplnil a zaplavil všechno, a aby mě vzal a odnesl ve svém náručí; zdá se mi, že ve styku s dobrým Bohem je třeba být tak jednoduchým!
(Alžběta od Trojice, dopis 169)