KARMEL

Nejslabší duše je ta, která musí nejvíce doufat, a tento akt, který koná proto, aby zapomněla na sebe a vrhla se do Božího náručí, Jej oslavuje více než všechny akty pokory, které by mohla vykonat jen ze sebe.

(Alžběta od Trojice, Summarium 64)

Nerozčilujte se kvůli své ubohosti, své slabosti, svým nedostatkům. Ježíš Vás „snáší“ s láskou, a podle Vás by to mělo být jinak, než to dělá on? Hlavní věc je dát se jím zaplavit. Řekněte mu, ať on sám ve Vás způsobí věci, které máte dělat Vy. Buďte nadále jakoby místem, kudy prochází jeho konání a jeho účinná milost.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Jsi láska! A všichni, kdo tě poznávají, jsou touto láskou tak zapáleni, že zůstávají v tobě a ty v nich. Všichni tě mohou poznat, stejně jako tě poznali svatí! Požehnaná duše, která tě poznává! Neboť nachází poklad svého srdce, když pokorně poznává tvou nekonečnou velikost a svou nicotu.

(Jiří Preca, Žalm karmelitána bratra Franka)

Modlete se za mne ke Svaté Panně, moje malá ošetřovatelko, vždyť kdybyste Vy byla nemocná, hodně bych se za Vás modlila. Ale když jde o vlastní osobu, člověk si tak netroufá…
Když o něco prosíme Svatou Pannu a ona nás nevyslyší, znamená to, že nechce. Pak je třeba nechat ji dělat podle svého a netrápit se tím.

(Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory, 23. srpna 1897)

Vzpomínám si, že jsem neměla ještě dvanáct let, když mi umřela maminka. Sotva jsem si uvědomila tu velkou ztrátu, uchýlila jsem se celá zkormoucená k nohám sochy Panny Marie a s mnoha slzami jsem ji prosila, aby se stala mou matkou. Zdá se mi, že tato modlitba, kterou jsem tak prostě přednášela, byla přijata příznivě, protože se mi pak nestalo, že bych nebyla ihned vyslyšena v nějaké věci, v níž jsem se obrátila na tuto královskou Pannu. A nakonec mě přijala za svou.

(Terezie od Ježíše, Život I, 7)

Strávila jsem pěkný den u plotny s vařečkou v ruce. Neupadla jsem do extáze jako svatá Matka Terezie, avšak věřila jsem v božskou přítomnost Mistra, který byl uprostřed nás, a má duše se klaněla ve svém vlastním středu.

(Alžběta od Trojice, dopis 206)

Cítím okolo své duše tolik lásky! Je to jako oceán, do kterého se vrhám a v němž se ztrácím… On je ve mně a já v Něm. Nezbývá mi než milovat Jej a nechat se Jím milovat v každém okamžiku, ve všech věcech: probudit se v lásce, pohybovat se v lásce, usínat v lásce s duší na Jeho duši, se srdcem na Jeho srdci, s očima v jeho očích…

(Alžběta od Trojice, dopis 146, kanovníku Anglesovi)

Jediné, co vyžaduji, je stále větší dětská odevzdanost do vůle Boží a prostota ve styku s Kristem. Považujte to za dobré a přiměřené jít k němu taková, jaká jste, s přesvědčením, že s ním budete spokojena víc než se vším ostatním. Jste-li posvěcena touto jistotou, posvětí se i Vaše slabost.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 14. 1. 1947)

Zpráva o stavu církve ve Španělsku, kterou přednesl baskický republikánský ministr Manuel de Irujo (1) na schůzi kabinetu dne 7. ledna 1937:
„Reálná situace církve od července minulého roku na celém území, které zachovalo věrnost republice (pokud nepočítáme baskické provincie), je následující:

a) Všechny oltáře, obrazy a bohoslužebné předměty byly až na malé výjimky zničeny, ve většině případů jejich zhanobením.
b) Všechny kostely byly zrušeny a bylo v nich zcela přerušeno konání bohoslužeb.
c) Velká část chrámů byla spálena a v Katalánsku se tak dělo pravidelně.
d) Úložiště a oficiální instituce obdržely zvony, kalichy, monstrance, svícny a další bohoslužebné předměty, roztavily je a upotřebily tento materiál k průmyslovému využití nebo též pro válečné účely.
e) V kostelech byly postaveny sklady všeho druhu, tržnice, garáže, stáje, ubytovací zařízení či útulky, nebo byly využity jinak…
f) Všechny konventy byly vyklizeny a náboženský život v nich byl přerušen. Budovy, bohoslužebné předměty a jakékoliv jiné statky byly okupovány, spáleny, vydrancovány a zdemolovány.
g) Kněží a řeholníci byli zatčeni, uvrženi do vězení a bez procesů po tisících postříleni. K těmto činům, byť v menším počtu, dochází stále, a to nejen na vesnicích, kde je na představitele církve uspořádán hon a jsou barbarsky zabíjeni, ale i ve větších sídlech a městech. Ve vězeních v Madridu, v Barceloně a v dalších velkých městech jsou stovky zatčených, kteří se tam ocitli bez známého důvodu kromě toho, že jsou kněžími či řeholníky.
h) V současnosti je zcela zakázáno soukromě vlastnit svaté obrazy a bohoslužebné předměty. Policie provádí domácí prohlídky a pátrá uvnitř domovů, v intimním prostředí jednotlivců či rodin, a násilně a s výsměchem ničí obrazy, tiskoviny, náboženské knihy a vše, co má cokoliv společného s náboženským vyznáním nebo jej připomíná.“

(1): Manuel de Irujo /1891–1981/, právník, vůdce baskické nacionalistické strany, se jako ministr /od 26.9.1936; od roku 1939 v exilu/ snažil o osvobození uvězněných kněží a řeholníků a o obnovu bohoslužebného života. Ve své zprávě dokládá rozpor mezi ústavou, která i tehdy zaručovala svobodu vyznání, a faktickou situací v zemi.

(A. Riccardi, Století mučedníků, KNA 2014, s. 346)

Vzchop se, předkládej Mu neustále svoje starosti, pros o sílu k vytrvalosti. Především se ale cvič v návyku stýkat se stále s Bohem a zapomínej na Něho co nejméně. Modli se k Němu ve své slabosti, čas od času se Mu obětuj. Právě v nejbolestnějších hodinách svého utrpení jej pros pokorně a plná lásky – jako prosí dítě svého otce –, aby Ti prokázal svou milost a učinil Tě takovou, aby ses ochotně podřídila Jeho svaté vůli. Pomohu Ti svými ubohými modlitbami.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 13)