Doporučujeme
V článku o předobrazech křtu ve Starém zákoně byla zmíněna novozákonní perikopa 1 Kor 10,1–6 a bylo podotknuto, že: „Pavel tu sice mluví o předobrazu ve smyslu napomenutí, ale ve v. 1–2 a 4 spojuje přechod Rudým mořem a křest v Mojžíše s Kristem.“ V poznámce pod čarou bylo slíbeno, že se k nezvyklému slovnímu spojení „křest v Mojžíše“ vrátíme v samostatném článku. V původním řeckém textu Nového zákona se vícekráte setkáváme se slovním spojením baptizó eis „pokřtít, ponořit do (někoho, něčeho)“.
Uveďme si všechny výskyty tohoto spojení v Novém zákoně přesně:
| Mt 28,19 | ... křtěte je ve jméno Otce i Syna i Svatého Ducha. | |
| Sk 19,3 | Řekl: „V co jste byli pokřtěni?“ A oni odpověděli: „V Janův křest.“ | |
| Sk 19,5 | Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. | |
| Řím 6,3 | Nevíte, že my, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? | |
| 1 Kor 1,13 | Byli jste pokřtěni v Pavlovo jméno? | |
| 1 Kor 1,15 | ... aby někdo neřekl, že jste byli pokřtěni v mé jméno. | |
| 1 Kor 10,2 | ... a všichni byli pokřtěni v Mojžíše. | |
| 1 Kor 12,13 | ... my všichni jsme byli pokřtěni v jedno tělo. | |
| Gal 3,27 | Kdo jste totiž byli pokřtěni v Krista, oblékli jste se v Krista. |
Jak vysvítá z uvedených citátů, zaznívá v novozákonní řečtině ve výrazu baptizó, překládaném jako „pokřtít“, v souvislosti se křtem ještě původní význam tohoto slovesa, totiž „ponořit“. V češtině, stejně jako v řečtině, se toto sloveso pojí s předložkou „do“ (řecky eis); tedy ponořit do něčeho/někoho.
Poněkud zvláštní formulaci přináší verš Sk 19,3: „být pokřtěn v křest“, „být ponořen do ponoření“. V tomto případě má předložka eis spíše význam českého sedmého pádu: „být pokřtěn křtem“, „být ponořen ponořením“. Celý výraz odráží semitský způsob vyjadřování, které s oblibou spojuje podstatné jméno a sloveso odvozené od stejného kořene nebo s příbuzným významem: ponořit ponoření, jít cestu.
Jde-li o obřad křtu, zahrnuje „ponoření“ dvojí rovinu, fyzickou a přenesenou: ponoření do vody je zároveň ponořením do (jména) osoby. Křestní ponoření „do jména N.“ by se snad dalo opsat takto: „Ponořuji tě (do vody) s odvoláním na jméno N. (Otce i Syna i Ducha Svatého, Krista, Pavla, Mojžíše).“ Účinkem takového ponoření je přičlenění k tomu, do koho byl člověk „ponořen“: k Otci i Synu i Duchu svatému, k Ježíšovi, k Pavlovi.
Zcela názorné je přičlenění člověka k tomu, do čeho byl ponořen, když Pavel užívá slovesa baptizó v čistě přeneseném, obrazném významu: ponoření do smrti, do jednoho těla znamená přičlenění ke smrti, k jednomu tělu.
V 1 Kor 10,2 mluví Pavel o křtu v Mojžíše stejným způsobem, jako jinde mluví o křtu v Krista, a téměř mimoděk tak staví vedle sebe postavu Mojžíše v SZ a postavu Ježíše v NZ. Ponoření „v Mojžíše“ tedy u Pavla znamená přičlenění k Mojžíšovi jako prostředníku mezi Izraelci a jejich Bohem, a prostřednictvím Mojžíše přičlenění k Hospodinu.
P. Ivan Hrůša, O.Carm.