Doporučujeme
Mariam – Malá Arabka1
6. Obdivuhodný Ježíš. – Och! Jak obdivuhodný je Ježíš! Můj Bože, tobě se klaním. Ty jediný jsi veliký; klaním se tvé velikosti, tvé moci. Ty jediný jsi hodný obdivu ... Ty jsi obdivuhodný. Kdo je ti podobný? Není jiného Boha, tobě podobného, ani na nebi, ani na zemi. Jak jsem šťastná, že mne Bůh stvořil, abych ho mohla volat: můj Bože! Kdybys mne stvořil bez rozumu, nemohla bych říkat: můj Bože. Děkuji, že jsi mi dal inteligenci: já ti ji obětuji. Jak jsem šťastná, že mám Otce, který naplňuje nebe i zemi! Že všude se vzdávají chvály mému Bohu! Že hory skáčou radostí, že země jásá!...
7. Ježíšova sladkost. – Je sladké naslouchat, když se mluví o Ježíšovi, ale sladší je naslouchat Ježíši samotnému. Je sladké myslet na Ježíše, ale sladší je ho vlastnit... Je sladké naslouchat Ježíši, ale sladší je činit jeho vůli...
8. Kupovat Ježíše s láskou. – Vidím svého bratra prodávat Miláčka... Och, můj bratře, jak můžeš prodávat Ježíše kvůli svým libůstkám, kvůli svým zájmům, kvůli pohybu po cestě Satanově, která je cestou do pekel? Ó, můj bratře, jestli chceš prodat Miláčka, já ho koupím... Ó, Spasiteli, koupila bych tě za své slzy, za poslušnost, za pokoru, za lásku, za oběť, za smrt, za čistší lásku k bližnímu... Budu-li toto činit, budu tě kupovat pro ty, kteří tě prodávají.
9. Před a po svatém přijímání. – Když se připravujete na přijímání, je třeba, abyste uvažovali, kdo je Ten, který přichází. Je to Ježíš, Ježíš tak dobrý, tak milováníhodný, tak sladký a současně tak velký, tak mocný, tak krásný! ... Ke komu přichází? Přichází k vám, kteří nejste nic než prach a nicota. Přichází, aby se vám daroval, aby s vámi učinil jedinou věc. Když ho získáte do svého srdce, pomyslete, že jste jako Maria, která ho nosila ve svém lůně. Po celý den upírejte svůj zrak na toho Ježíše, kterého jste ráno přijali...
10. Strom života2
Vítej, vítej, požehnaný strome,
ty nám dáváš ovoce života!
Ze středu této země
mé srdce vzdychá, mé srdce naříká ...
Och! Kdo mi daruje křídla,
abych doletěla ke svému Miláčkovi?
Vítej, vítej, požehnaný strome,
ty nám dáváš ovoce života!
Na tvých listech vidím napsaná tato slova:
Nic se neboj!
Tvoje větve říkají: Doufejte!
Tvoje ratolesti mi říkají: Láska!
A tvůj stín: Pokora!
Vítej, vítej, požehnaný strome,
v tobě nacházím ovoce života.
Ze středu této země
mé srdce vzdychá, mé srdce naříká!
Och! Kdo mi daruje křídla,
abych doletěla ke svému Miláčkovi?
Vítej, vítej, požehnaný strome,
ty přinášíš ovoce života.
Ve tvém stínu toužím vzdychat;
u tvých nohou chci umírat...
11. (Krátké) invokace. –
Duchu svatý, inspiruj mě!
Lásko Boží, stravuj mě!
Na pravou cestu uveď mě.
Maria, Matko má, shlédni na mne.
S Ježíšem požehnej mi.
Ode všeho zlého, ode všech iluzí,
od každého nebezpečí ochraňuj mě.
12. Duch Ježíšův. – Duchu svatý, osvěť mne. Co mám dělat a jakým způsobem nalézt Ježíše? Učedníci byli hodně nevědomí, byli s Ježíšem a nerozuměli mu. Také já jsem v Ježíšově domě a nerozumím Ježíši... Každá maličkost mne rozruší, hýbe mnou. Jsem příliš choulostivá; nemám dost velkorysosti, abych (to) obětovala Ježíši... Ó, Duchu svatý, když jsi dal učedníkům paprsek světla, změnili se; nebyli už tím, čím bývali dříve; jejich síla se obnovila, oběti se jim staly snadnými; poznali Ježíše víc, než když byl s nimi.
Prameni pokoje, světla, přijď a osvěť mě! Hladovím, přijď a nasyť mne; žízním, přijď a napoj mne; jsem slepá, přijď a osvěť mne; jsem chudá, přijď a obohať mne; jsem nevědomá, přijď a vyuč mne. Duchu svatý, odevzdávám se Ti...
13. Pravá úcta k Duchu svatému. – Zdálo se mi, že vidím našeho Pána stát a opírat se o velký strom; kolem něho bylo obilí a hrozny, dozrávající ve světle, které náš Pán vyzařoval. Tu jsem uslyšela hlas, který mi říkal: „Svět i řeholní komunity hledají nové formy zbožnosti a opomíjejí pravou úctu k Utěšiteli. Proto jsou tu bludy, nejednota, proto tu není pokoj a světlo. Není dostatečně vzýváno světlo tak, jak je třeba je vzývat; ono umožňuje poznat pravdu. Také v seminářích je opomíjeno... (A tak) vládnou pronásledování, mezi řeholními rodinami panuje žárlivost; proto je svět v temnotách. Žádný, kdo (ať už) ve světě nebo v klášteře bude vzývat Ducha svatého a bude ho ctít, nezemře v bludu. Všichni kněží, kteří budou hlásat tuto zbožnost, dostanou, když budou mluvit k druhým, světlo.“ Bylo mi řečeno, že po celém světě je třeba stanovit, aby každý kněz jednou za měsíc slavil mši svatou o Duchu svatém. A všichni, kdo se jí účastní, obdrží světlo a milost, které zvláště potřebují. Bylo mi také řečeno, že přijde den, v němž Satan bude ve světských osobách, v kněžích i řeholních sestrách, předstírat našeho Pána a jeho slova. Ale kdo bude vzývat Ducha svatého, odhalí omyl. O této úctě jsem viděla tolik věcí, že by se o tom daly psát knihy. Ale nedokázala bych je opakovat. A potom, já jsem neučená, neumím číst ani psát. Pán asi odhaluje světlo, komu chce...
14. Mariiny ctnosti. – Řeknu vám svou mariánskou modlitbu. Ó, Maria, byla jsi pannou ve světě. Kdo by mohl pomyslet, že se staneš Matkou Boží? Stala ses Matkou Boží pro svou pokoru. Anděl Páně předstoupil před Marii, aby jí zjevil její božské mateřství. Panna, osvícená mocným světlem Božím, se pokořila při myšlence, že Ten, který stvořil nebesa i zemi, se stane jejím Synem. Anděl mluvil k Panně a Matce; a pokaždé, když k ní anděl promluvil, Maria se pokořila. Och! Maria, jak jsi pokorná a ve své pokoře líbezná!... Maria byla prostě modelem víry. – Och! Jak byla Mariina víra milá nebeskému Otci! Svou vírou umožňovala Ježíši dennodenně v ní růst. Tatáž víra, budeme-li ji mít, umožní Ježíši růst stejně v našem srdci. Pro svou víru a pokoru se Maria cítí nehodna stát se Matkou Boží. Na zemi se děti nemohou rodit bez matky: přicházejí na svět skrze ženu. A rovněž skrze ženu vstupujeme do nebe – a touto ženou je Maria. Po hříchu lidé očekávali plod Marie, této Panny, něžné, pokorné a svaté. Buď požehnána, Maria, buď požehnaná!...
15. Maria, Matka vzkříšení. –
U nohou Marie, své drahé Matky,
jsem nalezla život.
Ó vy všichni, kteří trpíte, pojďte k Marii,
u Mariiných nohou jsem nalezla život.
Vaše spása a váš život
jsou u Mariiných nohou.
Ó, vy, kdo pracujete v tomto klášteře,
Maria počítá vaše kroky i vaše námahy.
Řekněte si:
U Mariiných nohou
jsem nalezla život.
Vy, kdo bydlíte v tomto klášteře,
osvoboďte se ode všeho pozemského.
Vaše spása a váš život
jsou u Mariiných nohou.
Vy, kdo bydlíte v tomto klášteře,
Maria vám říká:
dcero má, vybrala jsem tě z desetitisíců;
z desetitisíců, a přivedu tě do svého chrámu.
U Mariiných nohou
naleznete život.
Maria vám říká: Uvedla jsem tě do svého chrámu,
nebudeš hladovět, nebudeš nikdy žíznit;
já ti poskytnu výživu,
tělo, krev Nevinného.
U Mariiných nohou
jsem nalezla život.
Vy, kdo říkáte, že jsem sirotek, pohleďte:
mám Matku na výšinách nebes.
Šťastná dcera takové Matky! ...
U Mariiných nohou
jsem nalezla život.
Bydlím v lůně své Matky,
tam nalézám svého Miláčka:
jsem tedy sirotek?
V Mariině klíně
jsem nalezla život.
Had i drak mne chtěli zahubit
a mít můj život...
Ale u Mariiných nohou, v tomto klášteře,
jsem znovu nalezla život...
Maria mne volá a já v tomto klášteře
navždy zůstanu.
U Mariiných nohou
jsem znovu nalezla život...
16. Maria, pokrm, odpočinek. –
Chléb, který mi byl určen,
požehnala Matka obdivuhodná...
Všechno skončí, nemohu už žít v tomto životě;
dobrá Matko, zachovej mne povždy blízko sebe.
Už nemohu; vezmi mne blízko sebe,
Matko milovaná ...
Mým pokrmem, jídlem, kterým se sytím,
je vidět tebe, milovaná Matko;
Vodou, kterou piji, abych občerstvila svou duši,
je milovat tebe, milovaná Matko ...
Když tě miluji, sytím se životem;
když tě miluji, občerstvuji se.
Odpočinek, kterým se sytím,
je hledat tě nocí i dnem ...
(Pokračování v příštím čísle.)
Rádi bychom čtenáře upozornili,
že Karmelitánské nakladatelství vydalo
o svaté Marii od Ukřižovaného Ježíše v edici Carmelitana
knihu „Miriam – malá Arabka“ (více informací na www.iKarmel.cz), jejímž autorem je Pierre Estrate.