Stane-li se ti, Filoteo, že v rozjímání nenalézáš vůbec zalíbení ani útěchu, zapřísahám tě, aby ses tím nijak nezneklidňovala. Otevři však občas bránu modlitbě ústní: naříkej sama na sebe před Pánem Ježíšem, vyznávej svou nehodnost, modli se k němu, aby ti pomáhal; pokud máš jeho obraz, líbej ho a říkej mu slova Jákobova: „nepustím tě, dokud mi nepožehnáš“… Jestliže ani po tom všem nepocítíš útěchu, nijak se tím netrap, ať je tvá vyprahlost sebevětší…
(František Saleský /1567–1622/, Úvod do zbožného života, kap. IX)