Doporučujeme
První světová válka v blahoslaveném Karlovi de Foucauld (1858–1916) otevřela bolestné vzpomínky na dětství. Jako malý chlapec přišel o oba rodiče a jeho výchovy se ujal dědeček ze Štrasburku. Za prusko-francouzské války (1870–71) byl francouzský Štrasburk obsazen pruskou armádou (po válce připadl Němcům), dvanáctiletý Karel musel z města uprchnout.
Na začátku první světové války pobýval Karel na Sahaře a trápil se myšlenkami na své blízké, kteří se ocitli v bojích. Zachoval se dopis, v němž se dotazuje generála Laperrina, zda by nebyl užitečnější na frontě jako polní kaplan nebo ranhojič. Odpověď byla zamítavá, proto zůstal v Tamanrassetu, odkud napsal příteli z dětství:
„Můj milý Gabrieli,
jak moc na Tebe myslím od té chvíle, co začala válka! Jak moc jsem na Tebe myslel, když jsem se dozvěděl o bojích v Saint-Dié, o dobytí a znovudobytí města! Mám starosti o Tebe, o Tvého bratra, o Tvého synovce, který je pravděpodobně v boji. Snažně Tě prosím, podej mi o sobě zprávu…, stačí řádek…, zbytek si řekneme, až se uvidíme po vítězství… Jestli, jak pevně doufám, zvítězíme, že se pojedeme společně podívat do Štrasburku, až bude zase francouzský?“
Blahoslavený Karle, oroduj za nás!
(Karel de Foucauld /1858–1916/, dopis příteli z dětství, 25. listopadu 1914; úvodní odstavec zpracován podle knihy od malé sestry Annie Ježíšovy, Karel Foucauld, Duchovní životopis)