Co člověku, který dosáhl sjednocení s Bohem, zůstává? Zůstává mu duše plná Boha a tělo plné utrpení. Na dno této duše však Boží pohled proniká tak často, že se mu každé utrpení jeví jako nepatrné, a Bůh mu při každém svém příchodu do jeho nitra v jediném záblesku ukazuje, co má dělat.
(Jan Tauler OP /1300–1361/, kázání 57.8)