Pane, před tebou jsme pouští, chudou na život, chudou na plodnost, chudou na ovoce! Ty však jsi květ a plod, Ty jsi vzkříšení v této poušti! Pane, prosíme Tě, kéž jsme vůči Tobě otevřeni a neuzavíráme se do sebe, abychom skrze Tebe kvetli, abychom skrze Tebe přinášeli ovoce! Kéž jsme kvetoucí pouští v síle a nádheře Tvé lásky! Ležíme zde jako vymřelý a neplodný život, a měli bychom být lůnem nevěsty, které Tě objímá, které Tě zrodí, které Tě vydává. Kéž Ty, Duch vzkříšení, nad námi vaneš a nás ovládáš, abychom Tě mohli procítit, abychom Tě mohli nést, abychom Tě mohli vydat; Tebe, Bože, všechno ve všem, Tebe, Duchu Svatý, všechno ve všem! (…) Kéž povstaneš, Pane, kéž proudíš z naší pouště, z naší neplodnosti, z naší nezkušenosti a staneš se vším ve všem.
(Erich Przywara SJ /1889–1972/, Modlitby tohoto věku, 7; v době 2. světové války)