Terezie z Lisieux (1873–1897)
S jakou touhou a útěchou jsem si od počátku svého řeholního života opakovala slova našeho otce sv. Jana od Kříže: „Je nejvýš důležité, aby se duše hodně cvičila v lásce, aby se rychle stravovala a vůbec se nezastavovala tady dole, ale dospěla hbitě k tomu, že uvidí Boha tváří v tvář." (1) (VDŽ 77)
Teď ale... souhlasím dokonce, aby byl můj život velmi dlouhý. Toužím jen po jediné milosti: aby byl přetržen láskou. (AS 208n)
Chtěla bych Ježíše tolik milovat!... Milovat ho víc, než kdy byl milován!... Mou jedinou touhou je plnit stále Ježíšovu vůli. (D 74)
Nežádám lásku citelnou, ale takovou, kterou bude pociťovat jenom Ježíš. Ach, milovat a přičiňovat se, aby byl milován, jak je to sladké!... (D 114)
Když nemám příležitost, chci mu alespoň říkat, že ho miluji, to není těžké a udržuje to oheň; i kdyby se mi zdálo, že zhasl tento oheň lásky, chtěla bych do něho něco vhodit a Ježíš by ho pak uměl rozfoukat. (D 143)
Chápu tak dobře, že jen láska nás může udělat milými Pánu Bohu, proto je láska jediné dobro, o které usiluji. Ježíš mi ukazuje jedinou cestu, která vede k této Božské výhni. Tou cestou je odevzdanost malého dítěte, které bez obav usíná v náručí svého Otce. (D 196)
Ježíš nepotřebuje naše skutky, nýbrž jen naši lásku... Cítím to víc než kdy jindy. Ježíš žízní a setkává se jen s nevděčnými a lhostejnými. Mezi učedníky světa a mezi svými učedníky nalézá, žel, málo srdcí, která se mu bezvýhradně odevzdávají, která chápou celou něhu jeho nekonečné lásky! (D 196)
Důvěra, a nic než důvěra nás má dovést k Lásce. (D 197)
Myslím, že my, kdo běžíme cestou lásky, nemusíme myslet na to, co se nám může v budoucnu přihodit bolestného, neboť by to znamenalo, že nám chybí důvěra, a to je, jako bychom se míchali do díla stvoření. (VDŽ 72)
Já shledávám dokonalost velmi snadnou, protože jsem pochopila, že stačí chytit Ježíše za srdce... Sám nám ukazuje, že nejnepatrnější skutky vykonané z lásky okouzlují jeho srdce... Kdyby bylo třeba dělat velké věci, jak bychom zasloužily politování!... Ale jak jsme šťastné, když se Ježíš nechává spoutat nejnepatrnějšími... (D 191)
Jak sladká je cesta lásky! Ovšem, člověk může klesnout, může se dopustit nevěrností, ale láska, protože umí těžit ze všeho, rychle stráví všechno, co se může Ježíšovi nelíbit, a zanechá jen pokorný a sladký mír v hloubi srdce... (AS 170)
Jediný úkon lásky nám umožní lépe poznat Ježíše... Přiblíží nás k němu na celou věčnost!...
(D 89)
Ó miluji ho... Můj Bože... miluji tě!... (poslední slova, VDŽ 164)
(1) Živý plamen lásky I,34.
(VDŽ = Vstupuji do života; AS = Autobiografické spisy; D = Dopisy)
Související
Další texty Terezie z Lisieux
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Lisieux