KARMEL

Temná noc ducha

„Noche oscura del espiritu“ (temná noc ducha) je další fází, kterou věřící musí projít. Obvykle se objeví již brzy po počáteční zkušenosti noci smyslu, ale může s ní jít i ruku v ruce. Nebo přijde v životě člověka někdy později. Může trvat vteřiny nebo roky, může se objevovat zřídka nebo často.

V každém případě jí ale předchází – podobně jako temné noci smyslu – oblažující zkušenost Boží blízkosti. Jestliže se temná noc smyslu týká toho, co je „přirozené“, pak noc ducha se vztahuje k tomu, co je „nadpřirozené“, protože člověk postrádá „světlo o věcech nadpřirozených“ (1). Když člověk prožívá noc smyslu, ze zřetele se mu ztrácí věci, přirozené hodnoty, lidé; když prožívá noc ducha, kterou Jan nazývá také „nocí víry“ (2), ztrácí se mu ze zřetele Bůh sám.

Co se děje v noci ducha, vysvětluje mystický učitel církve takto: Bůh je jako sluneční světlo; když člověk pohlédne do slunce, jsou jeho oči jakoby oslepeny, takže Boží jasnost zakouší jako temnotu (3). Přirozené schopnosti mysli a rozumu jsou příliš omezené a nezpůsobilé pro vnímání „procitnutí Boha v duši“ (4).

Tato „absence zkušenosti Boha“ tedy není znamením Boží nepřítomnosti, nýbrž intenzivnějšího darování se Boha člověku, rostoucího pronikání Božího světla do duše člověka. To, co by člověk v této temnotě interpretoval jako opuštěnost nebo dokonce selhání v modlitbě a v duchovním životě, je ve skutečnosti intenzivní fáze růstu, proces očištění a zrání. Duch člověka je zjemňován, „tříben a otužen“, neboť „takto noc pomalu vytrhuje ducha z jemu běžného a obecného zakoušení věcí, aby ho přenesla k zakoušení božskému, které je vzdálené a oproštěné od všeho lidského postupu“ (5).

Noc ducha je nocí ve vlastním slova smyslu, je „půlnocí, úplně tmavou“ (6). To nové, tak krásné a vzácné, co se na naší dosavadní duchovní cestě zrodilo v našem nitru, teď mizí ve tmě. Skrytou, ale přesto vnímatelnou Boží přítomnost, tušení absolutna v oblasti poznání a dotyky božské lásky v srdci už nelze zakoušet. Člověku se zdá, že duše a duch ztratili schopnost zakoušet jako předtím. Stupnice intenzity této zkušenosti noci sahá od bezmocné letargie až k propastné opuštěnosti.

Člověk zůstává jakoby bez opory. Pod ním zmizela země a nad ním nebe: co zářilo smyslům, už není nosné, co naplňovalo ducha světlem, přestalo být duchem uchopitelné; včerejší den zmizel v nenávratnu a nový zůstává v nedohlednu. Je noc, temná půlnoc. Zůstává jediné: Bohem zraněné srdce a vědomí – které lze potlačit! – že nic menšího než to, co jsme předtím zakusili z Boha, nám už nikdy nebude stačit. Jan o tom zpívá ve slokách Duchovní písně. Jako mnozí jiní autoři i on používá obrazy z oblasti snoubenecké lásky, jak je nachází v Písni písní:

Kam ses ukryl,
Milovaný, a mne zanechal v nářku?
Jako jelen jsi utekl,
když jsi mě zranil;
vyběhla jsem za tebou, a byl jsi pryč.

Pastýři, kteří vystupujete
tam, pastvinami na vrchol,
pokud šťastnou náhodou uvidíte
toho, po němž tolik toužím,
řekněte mu, že trpím bolestí a umírám.

V hledání své lásky
půjdu přes hory a řeky,
nebudu trhat květy,
ani se nebudu bát šelem,
a překročím siláky a hranice.

Ó, lesy a houštiny,
vysázené rukou Milovaného!
Ó, louko zelení
a květy posetá!
Řekněte, zda vámi prošel.

Tisíce půvabů rozesel,
prošel chvatně těmito háji
a zkrášlil je pohledem
a svou pouhou podobou
je oděl svou krásou.

Ach, kdo mě může uzdravit?
Vzdej se mi už opravdu;
a neposílej mi
dnes už posla,
který není schopen říci mi,
po čem toužím.

A všichni, kteří (kolem) bloumají,
mi o tobě vyprávějí tisíce půvabů,
a ty mě jen víc zraňují,
a k umírání přivádí mě
jakési „nevímco“, které žvatlají.

Avšak, jak to, že (ještě) trváš,
ó, živote, když nežiješ tam, kde žiješ,
a když se tak děje, proč umíráš
na šípy, které dostáváš
z toho, co z Milovaného v sobě počínáš?

(1) Živý plamen lásky 3,71; (2) srov. Výstup I 2,5; (3) srov. např. Výstup II 5,6 a II 8,6; (4) srov. Živý plamen lásky 4,2; (5) Temná noc II 9,5; (6) srov. Výstup I 2,5.

(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht, Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz, zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm.)

Související články

Temná noc u Jana od Kříže (1)
Temná noc u Jana od Kříže (12)
Modlitba zamilované duše
Co chybí, není psaní nebo mluvení, ale mlčení a konání
Chceš-li, abych Ti odpověděl, pohleď na mého Syna

V Karmelitánském nakladatelství: Jan od Kříže