Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Můj život chvilka je, vteřina pomíjivá,
která mi uniká a mizí jako sen.
Na lásku k tobě mi, Pane, jak sám víš, zbývá
jen tento dnešní den!
Toužím jen po tobě, Ježíši milovaný,
zůstaň mi oporou v tomto dni jediném,
usměj se, ujmi se v mé duši kralování
aspoň na dnešní den!
Co na tom, hrozí-li mi budoucnost snad temně,
o zítřek neprosím. Můj Pane, zahal jen
svým stínem život můj, chraň čisté srdce ve mně
aspoň po dnešní den!
Myslím-li na zítřek, nestálosti se bojím,
do srdce vniká mi bolest a žalný sten;
můj Bože, o zkoušky, o bolest ale stojím
aspoň pro dnešní den!
Dovol mi, Pane můj, abych se v tobě skryla;
sem nedolehne hluk, jenž vládne nad světem,
dopřej mi, abych v tvé lásce a přízni žila
aspoň po dnešní den!
Před božským srdcem tvým vše časné zapomínám,
strach z těžkých nočních snů je klidem zapuzen.
Dopřej mi v tomto srdci místo, nechci jinam
aspoň na dnešní den!
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, úryvek z „Písně na dnešní den“, 1. června 1894)
Mons. Guy Gaucher, OCD
(1. část)
„Terezka a Otcovo milosrdenství.“ Ano, toto téma mi navrhla Komunita blahoslavenství. Přivádí nás k jádru Terezčina učení. (...) Pro ty, kteří Terezku příliš neznají: ona toto milosrdenství objevila ve skutečnosti až teprve ve svých dvaadvaceti letech, na konci svého života. To neznamená, že předtím o něm nevěděla.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Korespondence Terezie z Lisieux čítá 266 dopisů a nalezených lístků, z nichž je dochováno 227, psaných vlastnoručně. Sotva dvacet let dělí první neobratný lístek malé holčičky od posledního patetického dopisu, který napsala světice na svém úmrtním lůžku.
„Můj Bože, prosím, splať dluh, jaký mám vůči duším v očistci, ale učiň to svým božským způsobem a nekonečně lépe, než kdybych se za zemřelé modlila já.“
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Ježíši, já jsem příliš malá, než abych dělala velké věci... Mým šílenstvím je naděje, že tvá láska mě přijme jako oběť... Mé šílenství záleží v tom, že prosím své bratry orly, aby mi vyprosili milost, že poletím k Slunci lásky na perutích božského Orla...
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Jsem jen dítě, bezmocné a slabé. Ale právě má láska mi dává odvahu, abych se nabídla za oběť tvé lásce, Ježíši... Láska si mě zvolila za celopal, mne slabého a nedokonalého tvora... Není tato volba hodná Lásky?... Ano, aby Láska byla plně uspokojena, musí se snížit, musí se snížit až k nicotě a tuto nicotu přetvořit v oheň...
Terezie z Lisieux (1873–1897)
„Nové přikázání vám dávám: milujte se navzájem. JAK JSEM JÁ MILOVAL VÁS, TAK SE NAVZÁJEM MILUJTE VY. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13,34n)
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Slovíčko, milý úsměv, často stačí, aby smutná duše okřála. Ale naprosto nechci pěstovat lásku pro dosažení tohoto cíle. Vím, že brzy bych zmalomyslněla. Slovo, které řeknu s nejlepším úmyslem, bude, možná, vykládáno docela opačně. Proto, abych neztrácela čas, chci být milá ke všem (a zejména k sestrám nejméně milým), abych potěšila Ježíše. (As 237)
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Nevím, jak jsem se mohla kojit sladkou myšlenkou na vstup na Karmel, když jsem byla ještě v dětských plínkách!... Pán Bůh musel udělat malý zázrak, aby mi dal v jediném okamžiku povyrůst, a tento zázrak udělal v nezapomenutelném dni vánoc (1).
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Když láska zapustila v duši hluboké kořeny, ukáže se i navenek. Je jeden tak půvabný způsob, jak odmítnout to, co nemůžeme dát, že odmítnutí udělá zrovna takovou radost jako dar.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Ježíš mi říká, že sestru musím milovat, že se za ni musím modlit, i kdyby mě její chování vedlo k domněnce, že ona mě nemá ráda. „Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují“ (Lk 6,32).