Doporučujeme
Láskyplná pozornost vůči Bohu
Ve svých spisech – od Výstupu na horu Karmel až po lístky s poznámkami, které nám po něm zůstaly, a náčrtek „Hůrky dokonalosti“ – Jan od Kříže konkrétními radami a pokyny popisoval a vysvětloval, co má člověk na své duchovní cestě aktivně dělat i pasivně přijímat. Na jednu činnost ale zvlášť poukazoval znovu a znovu, a sice na advertencia amorosa, tedy na láskyplnou pozornost vůči Bohu (1).
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Udivuje mě, že jste mi nenapsala svůj názor na knihu, kterou jsem Vám poslal a kterou jste musela obdržet...
Marie Petyt (1623–1677)
Všemohoucí Bůh vše uspořádal tak, že dokud potrvá země, budou se střídat roční období a všechny věci zůstanou nestálé.
Adrienne von Speyr (1902–1967)
Když Bůh Otec nechává vzkřísit Syna, znovu tím »vyvádí« Slovo z mlčení. Přitom se nově odhaluje smysl Kristovy smrti. Kristus zemřel a prošel peklem, aby se ujistil, že hřích je s konečnou platností mrtev a spolu s Ním pohřben a že smrt hříchu je definitivní. Vzal ho s sebou do pekla jako hřích mrtvý, hřích »oloupený o život«, hřích »připravený o ty«, kteří dříve byli jeho nositeli.
(Filothea)
Živé Boží slovo: Jan 12,27 (ČLP)
„Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel.“
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Obrovské bohatství, jež Bůh vlastní ze své přirozenosti, můžeme získat ctností lásky, neboť On přebývá v nás a my přebýváme v Něm.
(Filothea)
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Traumatické události v našem životě nám poskytují výhradní příležitost, aby se Boží láska pro nás zkonkretizovala.
Kdo se zamiluje, domnívá se, že prožívá největší štěstí, jaké zde na zemi jen lze prožívat. Touha, hluboké a krásné city vůči milované osobě nás vynášejí až na sám vrchol blaha. Už se neptáme, pro co žít, zakoušíme plnost života, necháme se unášet na vlnách lásky, která tolik zaslibuje. Lásku okoušíme jako přítomnou, zakusitelnou, oblažující skutečnost.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Slovíčko, milý úsměv, často stačí, aby smutná duše okřála. Ale naprosto nechci pěstovat lásku pro dosažení tohoto cíle. Vím, že brzy bych zmalomyslněla. Slovo, které řeknu s nejlepším úmyslem, bude, možná, vykládáno docela opačně. Proto, abych neztrácela čas, chci být milá ke všem (a zejména k sestrám nejméně milým), abych potěšila Ježíše. (As 237)