KARMEL

Wilfrid Stinissen (1927–2013)

Každý z nás přichází na svět se snem udělat ze svého života něco velkého, něco, co zanechá stopy, co nese ovoce. Bůh sám nás k tomuto snu inspiruje. To on činí člověka velkým.

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1 Jan 4,18)

Následující texty napsal Titus Brandsma (1881–1942) po svém zatčení 19. ledna 1942 ve vězení v Scheveningen, v cele č. 577.

S velkou radostí vám představujeme nové číslo elektronického zprovadaje pro karmelitánské laiky. V tomto již třetím čísle vám chceme přiblížit významnou událost: Kongres terciářů z Asie a Austrálie, konaný na Filipínách. Rovněž zde najdete příspěvky o sv. Terezii od Ježíše, učitelky církve, protože rodina Karmelu na celém světě si letos připomíná 500. výročí jejího narození.

(Filothea)

První palestinské světice

Vážení posluchači a poutníci,

Terezie z Lisieux (1873–1897)

„Nové přikázání vám dávám: milujte se navzájem. JAK JSEM JÁ MILOVAL VÁS, TAK SE NAVZÁJEM MILUJTE VY. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13,34n)

Zde budeš od nynějška žít a zůstávat

Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás... Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. (Jan 15,4.9)

Wilfrid Stinissen (1927–2013)

Bůh k nám promlouvá zvenku i zevnitř. Zvenku hovoří prostřednictvím bible, která je jeho slovem, a prostřednictvím církve, která jeho slovo tlumočí a zvěstuje. Církev je prodloužením vtělení a Ježíš sám jí zaručil, že stojí za vším, co církev říká: „Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal“ (Lk 10,16). Této Boží vůli, která přichází zvenku, musíme dávat přednost.

Adrienne von Speyr (1902–1967)

Krev Páně se nikdy nesráží. Zůstává živá a teče teplá po všechny časy.

Co vytéká z rány v boku Pána, to jakoby vtékalo do nás. Rána nám dává novou krev a vodu pro vzkříšení těla.

Na kříži trpěl Pán za všechny naše hříchy. Ve zpovědi musíme proto do určité míry vyznat jenom ty hříchy, za které jsme sami odpovědni, za které – abychom tak řekli – Pán znovu trpí.