KARMEL

Jistotu víry církve je třeba stavět nad mystickou zkušenost

Z povahy mystiky vyplývá, že je v ní třeba rozlišovat dva aspekty: božský a lidský, z nichž hned jeden, hned druhý výrazněji vystupuje do popředí. V užším smyslu je lze označit také jako teologický a psychologický faktor. Jakkoli je v mystice podstatný především božský prvek, přece nesmíme podcenit ani to, co ze své strany zmůže člověk, a často zůstává nanejvýš obtížné rozlišit mezi božským a lidským prvkem.

V roce 1937 zveřejnil Titus Brandsma v »Katolické encyklopedii« pod heslem »mystika« článek, v němž krátce popsal pojem mystika, a rovněž důležité aspekty mystiky na základě jejího vývoje v dějinách a její psychologie. Brandsmův zájem o mystiku nebyl jen čistě vědecký; jeho osobnost i životní dílo nesly rysy mystického postoje k životu.

Matka Boží nám darovala niterné sjednocení s Bohem

Chtěl bych ještě krátce poukázat na velký užitek, který plyne z rozšíření obrazu Boha, o kterém jsme hovořili, a sice: naše zraněná společnost tak může dojít uzdravení. Námi nastíněný pojem Boha nepochybně vyvádí člověka z jeho izolace a ukazuje mu, že jeho život není nezávislý.

Mystika je nejvyšším stupněm vývoje lidské přirozenosti

Dnešní pojem Boha má vedle pragmatické také intuitivní povahu. Musíme využít příznivých okolností a naučit intuitivního člověka vidět Boha tam, kde nám není skrytý a kde je pro náš rozum dosažitelný jako předmět našeho uvažování. Rozumějte mi dobře! ...

Titus Brandsma (1881–1942)

Když vidím tuto nadějnou perspektivu (1), nemohu pomlčet o tom, že takový obraz Boha vyžaduje aktivování určité schopnosti našeho myšlení... Schopnost abstrakce nám odhaluje krásu a největší potenciál našeho rozumu.

Titus Brandsma (1881–1942)

Postupně se již stává zřejmým, jaký obraz Boha »vznikne« z dnešní konstelace myšlení a jaký »pojem Boha« (1) povede lidskou přirozenost správným směrem a dokáže lidi nejvíce okouzlit a nejsnáze získat s ohledem na současné myšlení.

Titus Brandsma (1881–1942)

Otázka, jaká představa Boha ovládá lidi dnešní společnosti, se zdá téměř nezodpověditelná. V této oblasti panuje tak málo shody, že nejprve máme dojem, že si před očima musíme promítnout takřka nekonečnou řadu představ o Bohu. Nám teď ale nepůjde o detaily.

Titus Brandsma (1881–1942)

Mezi mnoha otázkami, které si kladu, mne žádná nezaměstnává tolik jako ‚záhada‘, že rozvíjející se lidstvo, které je nesmírně hrdé na svůj pokrok, se v tak hojném počtu odvrací od Boha. Je znepokojivé, že v době velkých pokroků v mnoha oblastech stojíme před fenoménem neuctívání Boha ze strany člověka, dokonce jeho popírání. A tento fenomén se rozmáhá jako šířící se nakažlivá nemoc.

Titus Brandsma (1881–1942)

Navzdory všem překážkám, na které naráží modlitební život nazíravých řádů, Karmel vždy trval na tom, že kontemplativní život musí mít přednost ... A toto je nejvyšší škola Karmelu: nazírání má být základem a silou jeho apoštolských aktivit ... Dávné dějiny řádu nám ukazují, že toto obzvláštní povolání k mystickému životu nám bylo odhaleno od počátku a představuje pro řád stále platný ideál ...

Titus Brandsma (1881–1942)

Musíme nejprve vnímat Boha jako nejhlubší základ našeho bytí, který je ukryt v nejhlubším nitru naší přirozenosti, ale přece ho lze vidět a nahlížet. Tento základ můžeme jasně poznat svým rozumem, a když si ho budeme pravidelně připomínat, budeme ho mít intuitivně stále před očima a pak nebudeme uctívat Boha jen ve vlastním nitru, ale stejně tak v podstatě všeho stvořeného, v lidech, v přírodě, ve vesmíru – všudypřítomného a vše pronikajícího dílem svých rukou.