KARMEL

František Amelry, O.Carm.

O životě Františka Amelryho nevíme víc, než že se narodil na počátku 16. století v Belgii, byl bakalářem teologie a kolem roku 1550 převorem karmelitánského kláštera v Ieper.

Zadrž,
mrtvý severáku;
přijď, ty jižní, který probouzíš
lásku,
zavěj mou zahradou
a kéž se rozeběhnou tvé vůně,
a Milovaný bude pást
mezi květy.

(Jan od Kříže, Duchovní píseň, redakce B, 17. sloka)

Ježíš ať je ve vaší duši. (…) Ať duše na ničem nelpí, neboť když nechybí modlitba, Bůh se o svůj majetek postará, poněvadž jinému pánu ona nepatří ani patřit nebude. To vidím i sám na sobě, neboť čím víc mi něco náleží, tím víc v tom mám duši a srdce a starám se o to, protože milovaná věc splývá s milujícím vjedno; a tak to dělá Bůh s tím, koho miluje.

(Jan od Kříže, dopis paní Juaně de Pedraza, 28. ledna 1589)

Ó, lesy a houštiny,
vysázené rukou Milovaného!
Ó, louko zelení
a květy posetá!
Řekněte, zda vámi prošel.

Tisíce půvabů rozesel,
prošel chvatně těmito háji
a zkrášlil je pohledem
a svou pouhou podobou
je oděl svou krásou.

Ach, kdo mě může uzdravit?
Vzdej se mi už opravdu;
a neposílej mi
dnes už posla,
který není schopen říci mi,
po čem toužím.

(Jan od Kříže, Duchovní píseň, sloky 4–6; 1577/78)

Ó, ty jemný doteku, Slovo, Boží Synu, který jemností svého božského bytí pronikáš něžně podstatu mé duše, a když se jí celé jemně dotkneš, pohroužíš ji v sobě celou do božských způsobů rozkoší a příjemností, o jakých nebylo nikdy slyšet v Kanaanu, nebylo možné je spatřit v Temanu! Ó, mocný a velmi jemný doteku Slova, pro mne tím významnější, že jsi překročil hory a rozbil skály na hoře Chorebu stínem své moci a síly, která tě předcházela, a dal ses sladce a silně pocítit prorokovi v jemném šepotu vánku! Ó, jemný vánku! Když jsi tak jemný a něžný, řekni: Jak se můžeš, Slovo, Boží Synu, dotýkat tak jemně a něžně, když jsi tak hrozný a mocný?

(Jan od Kříže, Živý plamen lásky 2,17)

Ten, kdo diskrétně miluje, se nesnaží příliš prosit o to, co mu chybí a po čem touží, nýbrž jen předloží svou potřebu, aby Milovaný udělal, co se hodí, jako když blahoslavená Panna řekla milovanému Synu na svatbě v Káni galilejské, aniž jej přímo prosila o víno, pouze slova: „Nemají víno.“

(Jan od Kříže, Duchovní píseň 2,8)

Podle mého mínění jsem všechny vaše dopisy dostal a procítil všechny vaše strasti, trampoty a osamělost, jež na mě právě svým mlčením vždycky tolik volají, že pero mi toho tolik nevyjádří. To všechno jsou bušení a rány na duši, aby více milovala… (…) Těm, kdo opravdu milují Boha, se on sám postará o jejich záležitosti, takže se o ně nemusejí starat.

(Jan od Kříže, dopis paní Juaně de Pedraza, 28. ledna 1589)

Velice mě potěšil váš dopis; zaplať vám to náš Pán. Že jsem nepsal, nebyl nedostatek dobré vůle, poněvadž si opravdu přeji vaše velké dobro, nýbrž protože se mi zdálo, že hodně už toho je napsáno, aby se mohlo pracovat na tom, na čem záleží, a že to, co chybí, chybí-li něco, není psaní nebo mluvení, neboť toho obvykle spíše přebývá, nýbrž mlčení a konání. (…) Čeho máme nejvíc zapotřebí, je mlčet duchem i jazykem před tímto velkým Bohem, jehož řečí, kterou on slyší, je pouze mlčenlivá láska.

(Jan od Kříže, dopis bosým karmelitkám v Beasu, 22. listopadu 1587)

Kdyby Vás postihla nějaká nechuť a mrzutost, vzpomeňte si na ukřižovaného Krista a mlčte.

(Jan od Kříže, korespondence, nedatovaný dopis jedné karmelitce)

Teď, dokud nám Bůh nedá dobro na nebi, se zabývejte cvičením ve ctnostech umrtvování a trpělivosti se snahou stávat se v utrpení trochu podobnou tomuto našemu velkému Bohu, poníženému a ukřižovanému, vždyť není-li tento život Jeho napodobováním, není dobrý.

(Jan od Kříže, dopis matce Anně od Ježíše, 6. července 1591)