KARMEL

Slovem Božím je
Panna obtěžkána.
Cestou putuje,
bude přivítána?

(sv. Jan od Kříže)

Láskyplná pozornost vůči Bohu

Ve svých spisech – od Výstupu na horu Karmel až po lístky s poznámkami, které nám po něm zůstaly, a náčrtek „Hůrky dokonalosti“ – Jan od Kříže konkrétními radami a pokyny popisoval a vysvětloval, co má člověk na své duchovní cestě aktivně dělat i pasivně přijímat. Na jednu činnost ale zvlášť poukazoval znovu a znovu, a sice na advertencia amorosa, tedy na láskyplnou pozornost vůči Bohu (1).

Aktivní přijetí pasivní noci

V souladu s důležitou zásadou Janovy spirituality, a sice že v duchovním životě je třeba spolupracovat s Boží milostí, nás tento zkušený duchovní vůdce vede k tomu, abychom – z našeho pohledu – pasivní noc, noc, do níž nás uvádí Bůh sám, přijali a prožili aktivně.

Noc cesty víry

O třetí noci (po noci smyslu a noci ducha) hovoří Jan jen v souvislosti s obrazem přirozené noci a jejími třemi fázemi, kterými se jeden den uzavírá a k druhému dospívá. Tato třetí noc odpovídá ‚svítání‘, jež předchází plnému světlu nového dne.

Temná noc ducha

„Noche oscura del espiritu“ (temná noc ducha) je další fází, kterou věřící musí projít. Obvykle se objeví již brzy po počáteční zkušenosti noci smyslu, ale může s ní jít i ruku v ruce. Nebo přijde v životě člověka někdy později. Může trvat vteřiny nebo roky, může se objevovat zřídka nebo často.

Temná noc smyslu

V literatuře se v souvislosti s Janovou naukou o temné noci často setkáváme s termínem »temná noc smyslů«. Tento výraz je nepřesný a může být zavádějící, zejména proto, že se smysly lidé často asociují negativně zabarvený výraz »smyslnost«.

Co je »temná noc«?

Co myslel Jan od Kříže »temnou nocí«? Najít jednoznačnou odpověď není vůbec snadné. Ve svých spisech nám Jan nezanechal – jak bychom si přáli – její přesnou definici. On sám po mnoho let »zápasil« o objasnění tohoto fenoménu. Při psaní se znovu a znovu pokouší najít slova a obrazy, aby psychologicky i teologicky osvětlil tuto vlastní zkušenost i zkušenost těch, které doprovázel. Proto je třeba vzít v potaz celé Janovo dílo, abychom se dobrali toho, jak jí rozuměl on.

Noc a tma jsou obrazem touhy milujícího srdce

Jak »temnotě«, tak i »temné noci« předchází v životě člověka pozitivní náboženská zkušenost: něco jako Boží dotek, paprsek jeho slávy a velikosti, který zazářil v myšlení a poznání člověka, intuitivní zachycení Boží přítomnosti v srdci (1), uvědomění si božské pravdy a vnímání božské lásky... Na začátku spisu »Temná noc« bratr Jan svým čtenářům tuto zkušenost připomíná: Bůh nejprve dává duši »sílit na duchu a postupně ji obdarovává, tak jako to dělá milující matka s křehkým dítětem, když ho zahřívá teplem svých ňader a krmí ho lahodným mlékem a pokrmem lehkým a sladkým a ve své náruči je chová a hýčká« (2).

»Temnota« a »tma«

Další důležité rozlišení, které najdeme u Jana od Kříže, odpovídá na otázku, čím je »temná noc« jako nábožensko-duchovní fenomén v životě člověka způsobena. Jan v tomto ohledu rozlišuje, spolu s Pseudo-Dionysiem Areopagitou (5. stol.), mezi »temnotou« a »tmou«.

Temná noc a »melancholie«

Janova diagnóza »temná noc« se vztahuje na niternou, duševně-duchovní zkušenost jednotlivce. To, co dnes nazýváme »ztráta víry«, »vzdálení se naší doby od Boha« nebo »smrt Boha v sekularizovaném světě«, abychom popsali spíše vnější, všeobecné, celou epochu charakterizující »zatemnění víry«, rozhodně není – přinejmenším přímo a výslovně – tématem, kterým se Jan zabývá.